END OF GREEN - Twinfinity
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Austrálie si dala za cíl mě každý rok něčím transportovat do progového nebe. Loni se o raketový vzestup postarali skvělí CALIGULA’S HORSE a jejich fenomenální album „In Contact“. Jejich krajané SOUTHERN EMPIRE pocházejí z podstatně konzervativnější části žánrového spektra, když si vysloveně libují v old schoolovém feelingu art rockových velikánů a jejich soudobých pokračovatelů typu TRANSATLANTIC. Takže místo raketového pohonu se dostáváme spíš do zlaté éry vzduchoplavby…
SOUTHERN EMPIRE s láskou pěstují lehce archaický sound a úmyslně využívají melodické postupy minulých dekád. Stačí se zaposlouchat do „diamantové sútry“ úvodního eposu „The Goliath Moon“. Duhový hipísácký vibe a halucinogenní odpoutanost dominují vlastně od začátku a zdá sem, že Australané si s gradací nebudou dělat starosti. Tam, kde některé progové kompozice končí, tam „Civilization“ začíná. Na první poslechy se tahle rozložitá deska popravdě jeví jako příjemné žánrové cvičení. Teprve s těmi dalšími začne vystupovat její ohromující vrstevnatost, nenucené vypravěčské kvality a rozverná kompoziční hravost. Nakonec se dostaví pocit respektu ke kapele, která pracuje s majestátní plochou bez marnivosti a nabubřelosti.
Australský band se představuje jako klub mistrných kombinatoriků. Posluchačsky vděčná deska doslova vyzývá k tomu, aby člověk identifikoval na patře jednotlivé chuťové valéry a nosem vypouštěl opojnou vůni těch nejlepších žánrových ročníků. SOUTHERN EMPIRE dovedou skloubit art rockové velikány jako PINK FLOYD či YES s jejich modernější, metalovější epickou ozvěnou, kterou zesílily kapely jako DREAM THEATER. Nedělá jim velký problém přejít do současných, melancholických harmonií, v nichž nalézáme stopy páně Wilsona a jeho hustého rockového stromoví. Snová, odpoutaná lehkost melodií a nálad přinese z minulosti i ducha dnes pohříchu skoro zapomenutých (ale znamenitých) Poláků SATELLITE. A v intoxikujících refrénech a bridgích „Cries for the Lonely“ máte pro změnu pocit, že posloucháte trochu proměněné THRESHOLD na tvůrčím vrcholu.
„Civilization“ je barvitá deska, na níž dokonce i povinné blízkovýchodní ozvěny v nomádsky rozmáchlých „Crossroads“ nezní jako onanistické cvičení. To samé platí o chytrém využívání houslí a zobcové flétny, které se ozývají přesně v těch chvílích, kdy rockové kompozice potřebují provzdušnit. To hlavní u SOUTHERN EMPIRE je ale ta těžko popsatelná a lehce ezoterická kategorie „radosti z hraní“. Poslouchat tenhle australský soubor je požitek, ať už lámou paprsky vlastních skladeb, nebo skládají poklonu svým vzorům. Velkou zásluhu na tom příjemný a emotivní vokál frontmana Dannyho Lopresta, který zvládne krotit košaté kytarové party a ještě hudbu kolorovat svým hlasem.
Tahle verze prog rocku není oslavou pokroku, ale nostalgickým ohlížením k minulým oblohám. To však letu SOUTHERN EMPIRE neubírá na závratnosti.
Majestátní vzduchoplavba art rockovým azurem.
8,5 / 10
Sean Timms
- klávesy, saxofon, kytara
Jez Martin
- basa, Flugelhorn, pomocné vokály
Brody Green
- bicí, perkuse, pomocné vokály
Cam Blokland
- kytary, mandolína, pomocné vokály
Danny Lopresto
- vokál, kytara
Marek Arnold
- soprán saxofón
James Capatch
- soprán saxofón, tenor saxofón, flétna
Steve Unruh
- housle, flétna
1. Goliath's Moon
2. Cries For The Lonely
3. Crossroads
4. Innocence & Fortune
Civilization (2018)
Southern Empire (2016)
Vydáno: 2018
Vydavatel: Giant Electric Pea
Stopáž: 67:59
Produkce: Danny Lopresto
DR: 7
Hardware: Pioneer XDP-100R + MEE Audio Pinacle P1
nuz badanie po novych kvalitnych neo-progovych kapelach je vskutku narocny udel, ked v prevaznej vacsine clovek naraza na slabunky songwriting snubiaci sa s podpriemernym spevom... to vsak rozhodne nie je pripad tejto dosky... nadherne poskladana, odohrana a odspievana nahravka, ktoru by si mali dokladne napocuvat aj letite "ikony" zanru ako napr. Glass Hammer alebo The Tangent, ktori poslednymi pocinmi vedia k smrti unudit aj katatonickeho lenochoda...
Pod novým vydavatelem se Němci END OF GREEN vrací ke kořenům. Reedice debutového alba včetně jeho nově nahrané verze je celkem příjemným připomenutím jejich důrazných gothic doomových začátků. Uvidíme co bude dál.
Ale jo, tenhle pozdní švédský diskotékový metal má něco do sebe, a to i na svém již devátém řadovém albu, kde krom zlata v hrdle Nilse Molina nabízí i pár výrazných melodií, co se dobře posluchají, obzvlášť když pod nimi bublají ty tvrdé kovové spodky.
Takový francouzský stylový bráška Řeků MOTHER OF MILLIONS. Citlivý a náladový prog rock s důrazem na baladičnost a melodiku. A i zde má hodně výraznou roli emotivně zabarvený vokál. Hudebně se najdou vlivy LEPROUS, PORCUPINE TREE, ale i krajanů KLONE.
Po tragické smrti klávesáka Makise Tsamkosogloua, který v roce 2019 zemřel přímo na pódiu, se Řekové vrátili s ještě emotivnější porcí svého prog rocku. I díky výraznému vokálu je opět cítit LEPROUS aura, ale vůbec to nevadí. Výsledek je super.
"Beyond The Masters" zaškrtává všechny položky OSDM "checklistu". Někdo by mohl snad štkáti, že je to pořád to samé, že to nic nového nepřináší, že... Jako by nebylo dost jasné, že variace na odkaz mocných INCANTATION se dají poslouchat od rána do večera.
Hodně netradiční černý kov, který do sebe přirozenou cestou nasává prvky mathmetalu a dalších progresivnějších stylů bez toho, aby uhnul v oddanosti kořenů. Po celou dobu instrumentálně zajímavé a emocionálně intenzivní.
Pokud jste přejedeni HAMMERFALL nebo jich stále nemáte dost, jsou tu TWINS CREW. Kdybych nikdy neslyšel nic podobného, asi bych to velebil. Má to šťávu, dynamiku a slušné refrény. Přestože je švédský power/heavy už dost vybraný rybník, tenhle kapr ujde.